Ponaučení na úvod – dávat si v čase vánoční magórie sraz před „hlavním vchodem Tesca“ je kokotina. Nejen proto, že Tesco má vchody tři a v čase zuřící nákupní horečky stejně frekventované, ale především proto, že dojné krávy kapitalismu, náruživě si zaopatřující dárky, jsou velmi zdatným a zarputilým soupeřem v tlačenici. Nuž, nakonec se dostaveníčko zdařilo a tak jsme chvilku po osmé s Votanem a jeho spanilou sestrou dorazili do vyhřátého Rock Café.

Zatímco jsme se sardinkovali ve frontě na šatnu, vypukla sále SALAMANDRA a chatrné skleněné výplně počaly drnčet. V nastálé vřavě jsem se vítal se spoustou známých tváří, prohlížel si fotodokumkentaci z Krefeldu, chlastal pivo, kouřil, vysvětloval, že mě krátké vlasy VÁŽNĚ SEROU a vůbec čas povážlivě plynul. Tudíž jsem se na set moravské vlajkové lodi speed metalu dostal asi ve dvou třetinách. Sypu si popel na hlavu a niterně si spílám, neboť jsem věru přišel o hodně. Ačkoli studiovky téhle kapely nejsou mou holbou mázu, v živém provedení to jináč frčelo! Jediným negativem bylo pro mne osobně ploché a plechovaté nazvučení, ale to stejně spral čert a šestice solila svůj esenciálně čistý a instrumentálně naprosto s přehledem zmáknutý speed metal do natěšeného a patřičně lomozivého davu. Zpěvák Dalibor Halamíček demonstroval, jak že má vypadat kvalitní a jistý vokál, navíc neustále popouzel sílící bordel v kotli. Vše, co ztělesňuje rychlý kov má SALAMANDRA v krvi a to bylo sakra znát. Výtečné refrény, sbory prosté disonancí, sólové „stereo“ honitby a dvojkopákové masáže... Navíc padla optimistická noticka o tom, že by se klip kapely měl objevit ve veřejnoprávní televizi, což přítomné velmi rozhicovalo a být na dostřel někdo z LUNETIC, obdržel by dozajista zevrubnou metalovou masáž... Když se pak rozjetý ansámbl musel z časových důvodů vyklidit z pódia, bylo publikum teprve správně nažhavené do provozní teploty. Škoda. Ale jak správně řekl Dalibor – „alespoň se máte na co těšit!“

Další minuty měly podobu „honu na Slívu“, se kterým Votan potřeboval něco vyřešit ohledně tributu. Navzdory svému vojenskému drilu ovšem selhal a po několikerém ujištění „jasně, za deset minut“ to zabalil a odebral se po mém boku na další účinkující – KRLEŠ (mimochodem, v televizi u baru běžely v té době lahůdkové ukázky z Pána prstenů...). Slyšel jsem Krlešáky po druhé a narozdíl od neslaného a neomaštěného setu v Infernu mě tentokrát uchvátili jako hladový kodiak. Zejména mi imponoval kytarový virtuóz Jiří Karpjuk, který svými ekvilibristickými eskapádami opentlil našlápnutý heavík s absolutně dokonalým drivem. Zpěvačka Simona navzdory malému vzrůstu čněla důrazným vokálem nade vším a kdo se snad domníval, že Darkmoor kecal, když hovořil o „koulích“ u ženských, měl tam být. A když už tady našeho Joj Móra přetřásám, pak bych rád potvrdil jeho slova o bezkonkurenční heavy metalové tuzemské partě. Pravda pravdoucí. Skladby KRLEŠ mají jiskru a zbytečně neztrácejí energii ani v pomalejších kouscích – utkvěl mi zejména nádherný riff písně „Kruh se uzavírá“. Zvuk se vyvedl v luxusním balení, což pomohlo rychlejším kouskům – zde mé ucho znavené pochytilo zejména brilantní jízdu „Kletba“ (ta sóla, duše moje, ta nádherná sóla!) a palbu „To“. Na závěr padl důkaz o velkém přehledu – hopsavý „Kráv´n´roll“ s hostujícím Markem Neckářem a kouzelně uhozeným textem dokonal dílo zkázy a znovu trochu nedůvěřivé publikum vybičoval k horečné aktivitě... Nutné schlazení podstupujeme ve společnosti příjemných libereckých „kmetů“ HORROCKS. Debata se točí kol vnímání metalu, těžkého undrošového přežívání a vůbec není důvod k lascivnímu vtipkování. Nakonec však převažuje nerudovské „vším, čím jsem byl, jsem byl rád...“ A tak to má být...

Hlavní kapelou pro tento večer byli ale českobrodští CRUEL BARBARIAN, pro které znamenal štace v Rock Café svátek hned z několika důvodů. Za prvé křtili nové (a výborné) CD „Víno z temných hroznů“, za druhé měli několik hostů, za třetí bubeník Jakub Homola končil tímto koncertem hostování. Nevím jak ostatní, ale já jsme byl z projevu Cruelů chvílemi na rozpacích. Zejména skladby z nového alba zněly jaksi beze šťávy, chyběla jim aranžérská hravost a elegance. Projevilo se bohužel naplno, že to, co kluci v pohodě odehráli ve studiu, jim naživo poněkud instrumentálně skřípe. Křehké riffy „Fata Morgány“ a „Křtu ohněm“ se tříštily o falešnosti a rozpačité zpěvové linky; chyběla ta dokonalá a takto asi nepřenosná celistvost nového materiálu. Bylo zkrátka znát, že slepovaný hrnec stojí za hovno, jak se pregnantně vyjádřil Marek Neckář. Částečně pomohla až „kmotra“ Lída Finková, která navrátila do sborových pasáží jiskru. Mnohem lépe dopadla živelná „Sestřička“ a posmutnělé „Memento Mori“ s hostující Anitou Neckářovou (jen se mi zdálo, že jí nefungoval mikrofon tak, jak měl – pokud vůbec...). Největší ohlas tak měly u zpočátku statického publika staré dobré šlehy „Nespavý bloud“, „Jezdec“, „Poutník“, „Noční rejdy“ (hřívy vylétly vysoko!) a coverové nářezy „Amerika“ a „Hajný je lesa pán“. Výčet hostů pak završila Simona z KRLEŠ, která v rámci výměnného pobytu odzpívala sbor medievální vypalovačky „U Karlova Týna“. Obrovský podíl na šlapavosti a po všech stránkách přesvědčivějšímu vyznění starých pecek měl subtilní démon Jakub – radost pohledět a poslechnout (tak sa hrá na buben!)! Aktuální album Cruelů naznačilo, že tvůrčí potenciál kapely stojí mnohem mnohem víš, než se dalo ze známých koncertních tutovek vyčíst. Tento koncert zase naťukl, že tvůrčí potenciál možná přesahuje instrumentální možnosti českobrodského tělesa. Přesto však nakonec převážil dobrý dojem a fanoušci byli vyprovozeni výtečnou předělávkou stoneovského „Paint It Black“... Pevně věřím, že až Marek Neckář nalezne pevnou a stabilní sestavu, dokáže obrovskou zásobárbu „Vína“ zúročit i na živo. Škoda jen, že se tak bude dít už bez Jakuba Homoly, který za své krátké působení posunul kapelu o hodně dál.

Nezbývá, než si přát, aby víno teklo na nová CD stále častěji a aby už ksakru ty duhové kotoučky plné naděje, potu a výborné muziky začala tlačit do světa nějaká schopná firma. A také aby takových akcí, jako bylo HEAVY METAL TOUR 2001 pořád přibývalo. A aby chodilo více lidí, dvěstě hlav je dvěstě hlav, ale šlo by to i lépe, což (kde jsi xakru byla, Praho?)?. A aby nežrala žížlaly!!!! (ehmmm...) Oblažiti kladivo, kovadlinku, třmínek, jakožto i bubínek takovým přísunem výtečné hudby je vždy příjemné!